Presenteeismus

Presenteeismus: když člověk chodí do práce, ale jeho kapacita zůstává doma

Představte si zaměstnance, který ráno vstává s bolestí hlavy, zvýšenou teplotou a pocitem, že by nejraději zůstal v posteli. Jenže dnes má důležitou prezentaci, kolega je na dovolené a projekt musí do pátku odejít klientovi. Vezme si léky, přijde do kanceláře a pracovní den nějak zvládne. Na konci má odpracovaných osm hodin. Jenže práci, kterou by normálně dokončil za dopoledne, řešil téměř celý den.

Právě tak může vypadat presenteeismus neboli práce navzdory nemoci či zdravotním obtížím, které omezují pracovní výkon. Člověk je přítomný, ale jeho schopnost soustředit se, rozhodovat nebo zvládat běžné úkoly může být výrazně snížená. V některých situacích navíc hrozí, že se jeho zdravotní stav zhorší nebo že infekčním onemocněním ohrozí kolegy.

Presenteeismus se přitom netýká pouze lidí, kteří fyzicky přijdou nemocní do kanceláře. Může se odehrávat také na home office, kdy člověk místo potřebného odpočinku průběžně odpovídá na zprávy, dokončuje úkoly a vlastně nikdy nepřestane pracovat. Změní se místo výkonu práce, nikoliv problém, že člověk pracuje ve stavu, který by vyžadoval jiný režim.

Jaký je rozdíl mezi presenteeismem a absenteismem?

Ve firmách běžně sledujeme absenci. Kolik dní byli zaměstnanci nemocní? Kolik pracovních dnů firma ztratila? Kolik lidí je aktuálně mimo provoz? Tato čísla mohou být užitečná pro plánování, ale sama o sobě neposkytují úplný obraz o zdravotním stavu a pracovní kapacitě lidí.

Absenteismus označuje nepřítomnost v práci, zatímco presenteeismus se týká práce navzdory zdravotním obtížím. V prvním případě člověk v práci není. Ve druhém je přítomný, ale nemusí být schopný pracovat obvyklým způsobem.

Pokud se firma soustředí pouze na snižování absence, může přehlédnout situaci, kdy lidé chodí nemocní do práce, protože se bojí nepříjemné reakce vedoucího, nechtějí zklamat kolegy nebo mají pocit, že je nemá kdo zastoupit. Nízká nemocnost proto sama o sobě nemusí dokazovat, že je tým zdravý.

To ale neznamená, že každý člověk s nějakým zdravotním omezením musí zůstat mimo práci. U dlouhodobých obtíží nebo při návratu po nemoci může být vhodné individuálně upravit pracovní dobu, náplň nebo prostředí. Rozhodující je, zda je práce vzhledem ke zdravotnímu stavu bezpečná a vhodná, nikoliv požadavek na stoprocentní výkon za každou cenu.

Proč zaměstnanci pracují, i když jsou nemocní?

Na první pohled se může zdát, že rozhodnutí pracovat během nemoci je čistě osobní. Člověk přece může říct, že mu není dobře, a zůstat doma. Jenže podobné rozhodování se nikdy neodehrává ve vzduchoprázdnu. Ovlivňují ho pracovní vztahy, finanční situace, odpovědnost za ostatní i pravidla, která firma nastavuje formálně nebo neformálně.

Presenteeismus proto často není pouze otázkou toho, jak člověk přistupuje ke svému zdraví. Může být také výsledkem prostředí, ve kterém se nepřítomnost stala příliš komplikovanou.

Kolik presenteeismus firmu skutečně stojí?

Zaměstnanec je v práci, mzda se vyplatí a docházka vypadá v pořádku. Na první pohled tedy firma nepřichází o žádný pracovní den. Skutečné náklady ale mohou vznikat jinde: v nižší produktivitě, chybách, horší kvalitě rozhodování nebo práci, kterou je později potřeba předělávat.

U některých profesí přibývá také bezpečnostní riziko. Člověk pracující s technikou, ve výrobě nebo při řízení vozidla může mít kvůli zdravotním obtížím sníženou pozornost. U infekčních onemocnění zase vzniká riziko přenosu na další zaměstnance. Dopady proto nelze zjednodušit pouze na počet dokončených úkolů.

Přesnou cenu presenteeismu ale není jednoduché vypočítat. Záleží na typu práce, povaze zdravotních obtíží a způsobu měření. Porovnávat automaticky každého nemocného zaměstnance s plně zdravým člověkem může být zavádějící, zejména pokud má pracovní podmínky vhodně upravené.

Pro vedení firmy je proto užitečnější dívat se na širší souvislosti. Jak často se práce dokončuje za cenu přesčasů? Kolik úkolů stojí na jednom nenahraditelném člověku? Je běžné pracovat během nemoci? A dokážeme upravit pracovní režim tak, aby bylo možné se bezpečně zotavit?

Presenteeismus, chronický stres a vyhoření: jak spolu souvisejí?

Práce během krátkodobé nemoci je jednou podobou presenteeismu. Jinou situací může být dlouhodobé fungování s výraznými zdravotními obtížemi nebo vyčerpáním, které člověku snižují pracovní kapacitu. Je důležité tyto situace nezaměňovat a nepředpokládat, že za každou únavou stojí stejná příčina.

Pokud člověk dlouhodobě pracuje pod tlakem, zanedbává regeneraci a nemá možnost upravit pracovní tempo, může se dostávat do začarovaného kruhu. Nižší kapacita prodlužuje práci, delší práce omezuje prostor pro zotavení a další den začíná ještě s menší rezervou.

Právě tady se presenteeismus může potkávat s chronickým stresem. Nemusí jít o totožné problémy, ale vysoké pracovní nároky a nedostatečná regenerace mohou být součástí obou situací.

Podobně je důležité rozlišovat presenteeismus a vyhoření. Podle WHO je vyhoření pracovním fenoménem spojeným s chronickým pracovním stresem, který se nepodařilo úspěšně zvládat. Vedle vyčerpání zahrnuje také mentální odstup či cynismus vůči práci a pocit snížené profesní účinnosti. Presenteeismus není automaticky vyhoření a vyhoření nelze určovat jen podle přítomnosti nebo výkonu člověka.

Širší souvislosti pracovního přetížení vysvětlujeme v článku Syndrom vyhoření: příčiny, příznaky, léčba a prevence.

Jak poznat presenteeismus v týmu

Presenteeismus není dobré diagnostikovat podle toho, že někdo vypadá unaveně nebo má slabší pracovní týden. Vedoucí nezná všechny okolnosti zdravotního stavu člověka a neměl by z jeho chování vyvozovat zdravotní závěry.

Existují však opakující se situace, které mohou upozornit na problém v pracovním prostředí a stojí za společnou diskusi.

• Lidé pravidelně pracují během nemoci a považují to za důkaz odpovědnosti.
• Zaměstnanci odpovídají na pracovní zprávy i během pracovní neschopnosti.
• Vedoucí sami chodí nemocní do práce a dávají tím příklad ostatním.
• V týmu není jasné, kdo převezme důležité úkoly při výpadku kolegy.
• Na nemocenskou se reaguje otázkou, kdo dokončí práci, místo řešení zastupitelnosti.
• Home office se automaticky používá jako náhrada odpočinku během nemoci.
• Lidé mají pocit, že jejich nepřítomnost bude vnímána jako nedostatek nasazení.

Tyto signály samy o sobě neurčují zdravotní stav jednotlivce. Mohou ale ukázat, že firma potřebuje přehodnotit očekávání, zastupitelnost nebo způsob, jakým se o nemoci a pracovní kapacitě komunikuje.

Jak předcházet presenteeismu ve firmě

Pokud chceme omezit rizikový presenteeismus, nestačí zaměstnancům jednou ročně říct, že mají odpočívat. Musíme vytvořit podmínky, ve kterých je takové rozhodnutí skutečně možné.

Prvním krokem je zastupitelnost. Pokud při výpadku jednoho člověka stojí celý projekt, problém není pouze v jeho ochotě odpočívat. Tým potřebuje jasně rozdělenou odpovědnost, dostupné informace a realistické plánování kapacity.

Druhým krokem je chování vedení. Pokud manažer během nemoci dál řídí tým a na poradě s úsměvem prohlásí, že si nemůže dovolit vypadnout, může nechtěně nastavovat stejné očekávání ostatním. Mnohem užitečnější je jasně komunikovat, že zdravotní omezení patří řešit odpovídajícím způsobem a že případná úprava práce má být bezpečná a dohodnutá.

Třetím krokem je práce s každodenní kapacitou. Zaměstnanci potřebují umět rozpoznat vlastní limity a komunikovat je, ale firma jim musí umožnit převést tuto schopnost do reality. Právě proto propojujeme prevenci přetížení s energy managementem a realistickým nastavením pracovních priorit.

Pokud člověk dlouhodobě žije s chronickým onemocněním nebo se postupně vrací po nemoci, nemusí být cílem úplné přerušení práce. Vhodné může být individuální přizpůsobení náplně, pracovní doby nebo podmínek podle jeho zdravotního stavu a odborných doporučení. Prevence presenteeismu nesmí znamenat vylučování lidí se zdravotním omezením z pracovního života.

Jak měřit presenteeismus, když docházka nestačí?

Absenci lze relativně jednoduše sledovat prostřednictvím počtu zameškaných pracovních dnů. Presenteeismus je komplikovanější, protože se týká také zdravotního stavu, subjektivního vnímání a pracovní schopnosti, kterou není možné vyčíst jen z kalendáře.

Firmy mohou využívat anonymní a dobrovolné průzkumy, otázky zaměřené na pracovní podmínky nebo rozhovory o zastupitelnosti a očekáváních. Vhodné je například zjišťovat, zda mají lidé pocit, že mohou během nemoci přerušit práci, nebo zda je něco nutí pokračovat.

Taková data však musí být zpracována s respektem k soukromí. Smyslem není sestavovat žebříček zaměstnanců podle domnělé zdravotní produktivity ani požadovat sdílení diagnóz. Užitečné měření má pomáhat měnit pracovní prostředí, ne vytvářet další důvod, proč se zaměstnanci budou bát přiznat zdravotní obtíže.

Jak s presenteeismem pracujeme my

Ve Vitruviu se nezaměřujeme na to, jak z lidí dostat ještě více výkonu navzdory jejich aktuálnímu stavu. Naší prací je pomáhat jednotlivcům i týmům rozumět vlastní kapacitě, rozpoznávat zbytečné energetické ztráty a vytvářet udržitelnější pracovní režim.

V rámci našich firemních kurzů, workshopů a dlouhodobých programů propojujeme práci s individuální kapacitou, leadershipem, komunikací a hranicemi. Účastníci se učí rozpoznávat své možnosti a mluvit o nich. S managementem pracujeme na podmínkách, ve kterých je možné tyto principy skutečně používat.

Na praktické zvládání každodenního energetického rozpočtu navazuje kurz Hoř, ale nevyhoř. Pro další pochopení firemního kontextu doporučujeme také článek Energy management ve firmách: proč lidé často vědí, co dělat, ale stejně to nedělají.

Firemní programy samozřejmě nenahrazují lékařskou péči ani posuzování zdravotní způsobilosti. Pomáhají ale pracovat s částí problému, kterou firma a jednotlivci mohou ovlivnit: pracovní zátěží, komunikací, hranicemi a kulturou.